Místo pro život

Máme dostatek hřišť a sportovišť?

10. 11. 2013

Zájem o sport klesá. Potvrzuje to téměř 80 procent rodičů a s jejich názorem se ztotožňuje i většina učitelů tělesné výchovy. Důvodem jsou především odlišné možnosti trávení volného času u dětí a snižující se časové možnosti u rodičů. Jak lze mezi mladými zvýšit zájem o sport, mají děti dostatečné podmínky, kdo financuje rozvoj hřišť a sportovišť? O těchto i dalších otázkách diskutovala veřejnost a kolegium v rámci vyhlášení výsledků třetího ročníku výzkumu Místo pro život.

Minimálně dvakrát týdně sportuje jen polovina dětí a necelá třetina dospělých. Čtvrtina dětí pak nesportuje vůbec. „Předešlá generace byla zvyklá sportovat více. Nyní se často stává, že děti, které sportují, jsou vázány v nějakém oddílu. Dochází tak trochu k profesionalizaci, k orientaci na výkon. Mizí obrázek dětí hrajících si na hřišti třeba kopanou. Děti si vyberou jeden sport a rodiče očekávají, že dosáhnou vysoké úrovně. Ztrácí se tak skupina lidí, pro které je sport součástí života,“ zahájil diskusi analytik agentury Datank Ondřej Pivoňka.

Podle Zuzany Kocumové, statutární náměstkyně hejtmana Libereckého kraje a bývalé běžkyně na lyžích, ale Česká republika stále předvádí malý sportovní zázrak. „Máme nejnižší financování do sportu a stále jsme schopni dosahovat vrcholových umístění. Myslím si, že nedostatek sportu je velký problém. Chybí takový normální přístup, že když mám volný čas, jdu si zasportovat a nemusí to být vrcholově. Rodiče navíc nemají příliš času a děti prosedí volné chvíle u počítače,“ říká Zuzana Kocumová.

Ačkoli by se mohlo zdát, že hlavním cílem je profesionalizace sportu, snaží se o jeho podporu v rámci široké veřejnosti i Český olympijský výbor. „Existuje řada projektů, včetně velkého projektu Česko sportuje, které míří právě na malé sportovce,“ uvedl olympijský vítěz a člen kolegia Martin Doktor s tím, že podpora sportu ze strany státu či samospráv je dost tristní.

Obce budují lepší a levnější hřiště

S frekvencí sportu souvisí také počet dětských hřišť a sportovišť. Z výsledků výzkumu vyplývá, že na jedno dětské hřiště připadá 288 dětí ve věku 1 až 6 let. Nejvíce jich mají děti ve Zlínském kraji, nejméně pak v Moravskoslezském. Kdo rozhoduje o stavbě dětských hřišť, kdo je financuje, a jsou bezpečná?

Nadace ČEZ, která pomocí projektu Oranžové hřiště podporuje města i školy, pomohla za deset let zrealizovat 244 hřišť. „Když jsme před deseti lety začínali, tak průměrné náklady na jedno hřiště, které jsme si vysnili jako typizované, byly dva a půl milionu korun. Dnes dáváme volnost obcím a žadatelům a hřiště stojí do půl milionu. Obce či školy si je budují sami podle prostředí a dané komunity. Už to nejsou nutně architektonická díla a předražené herní prvky nedodávají nadnárodní koncerny. Myslím, že po mnoha letech mají stavby dětských hřišť smysl, že jsme konečně dospěli k realistickému řešení,“ říká Ondřej Šuch z Nadace ČEZ.

Dalším problémem dětských hřišť je po jejich financování také bezpečnost. Na hřištích se stává velké množství úrazů, za které podle Veroniky Benešové z Národního koordinačního centra prevence úrazů mohou chyby v instalaci herních prvků. „Nemáme moc rádi lidovou tvořivost obcí a měst, kdy si postaví hřiště podle svého. Použijí sice bezpečné herní prvky, ale udělají chybu v jejich instalaci. Vždy by u toho měl být člověk, který zhodnotí, jestli je bezpečné,“ říká Veronika Benešová.

<< Zpět